VLNA 2

VLNA

 

18.07.11 | autor Ada

Po minulém povídání o umělých vláknech se dostáváme k prvnímu pojednání o přírodních materiálech. Protože na jeden článek by toho bylo dohromady moc, budeme se dnes věnovat pouze vlně a dalším materiálům ze zvířecí srsti.

Ovčí vlna je materiál s velmi dlouhou tradicí (delší už má jen len). Plstěné textilie ze zvířecích chlupů jsou staré v podstatě jako lidstvo samo; vlněné tkaniny začali zřejmě vyrábět Sumerové kolem roku 4000 př. n. l. Odsud se chov ovcí a zpracování vlny rozšířily do Evropy. Dnešní nadvláda bavlny a umělých vláken je velmi moderní záležitost, ovšem nutná, protože na světě není tolik ovcí, abychom všichni mohli chodit ve vlně. (Možná by to šlo, ale museli bychom se naučit chrtit méně hadrů.)

Existuje nespočet ovčích plemen, která dávají vlnu různé kvality. Ovce na vlnu se chovají především v Austrálii (odsud pochází čtvrtina veškeré vlny) a na Novém Zélandě, v současné době samozřejmě také v Číně a v menší míře v mnoha dalších zemích.

Zpracování vlny

Surová vlna, která se získá ostříháním ovce, se nazývá "potní vlna" (anglicky "mastná vlna" - "grease wool"). Dobrý střihač by ji měl z ovce "oloupat" vcelku - rouno drží pohromadě díky zplstnatělým vrstvám. (Jehňata se stříhají ve věku půl roku a od té doby každý rok; dlouho nestříhaná vlna může ovci v krajním případě i zabít tím, že jí znemožní normálně fungovat.)

Záběr z brněnského přeboru ve stříhání ovcí

Rouno se poté rozebere na části podle kvality vlny, žádná ovce ji totiž nemá po celém těle stejnou. Někde jsou chlupy krátké a hrubé a hodí se jen pro technické využití či na koberce, jinde jsou dlouhé a jemné. Vlna se poté odmašťuje, pere, odstraňují se z ní rostlinné nečistoty, které ovce posbírala, surovina se znovu přimašťuje. Pak je vlna připravená na mykání (angl. "carding"), proces, při němž se materiál rozvolní a jednotlivá vlákna se narovnají. Na následující fotce vidíte vlevo nemykanou vlnu, vpravo tzv. pavučinku. V pozadí je mykací strojek na ruční pohon.

 

Vlna se pak může ještě česat (angl. "combing"), tím se odstraní kratší vlákna a zůstanou jen ta dlouhá; příze a látka jsou potom kvalitnější. Pavučinka se může použít na plstění (v hobby obchodech ji koupíte ve všech barvách), nebo se upřede. Na fotce je ukázka předení na kolovrátku, vyfocená na veletrhu hospodářských zvířat v Brně. Je to technika, kterou už najdete jen na podobných akcích nebo ve skanzenech, ale princip moderního strojového předení je v základu v podstatě stejný.

Aby vznikla zakroucená příze, jako je na obrázku, musí ještě následovat skaní (angl. "plying" nebo "twisting"). Při skaní se dvě, tři nebo více vláken příze skroutí dohromady.

Při výrobě směsových látek se může příměs do vlny přidat již v některé z předchozích fází; buď se vlněná vlákénka namíchají s umělými ještě před předením, nebo se při skaní splete vlněné vlákno s jiným. Další možnost je při tkaní (osnova z jiného materiálu než útek). Když tedy chcete látku zkoušet v ohni, je dobré zkusit zvlášť osnovní a útkové nitě.

Druhy vlny

Jak už jsem předeslala, není vlna jako vlna. To vám ostatně dojde, jakmile si osaháte pár různých vlněných svetrů; některý kouše jako ďas, jiný jen tak přiměřeně, některé svetry jsou heboučké. (U vlněných tkanin a jemných úpletů velmi záleží i na finální povrchové úpravě látky.)

Je-li na štítku v oděvu napsáno prostě vlna (wool), může jít (a pravděpodobně také jde) o vlnu recyklovanou. Zpracovávají se tak třeba odstřižky z výroby vlněné konfekce. Materiál se rozruší, znovu se upřede a vyrobí se látka. Tím pádem jsou ale vlákénka (staply) vlny kratší a výsledek méně kvalitní. Pro vlnu (i bavlnu) totiž platí: čím delší, tím lepší. Příze z dlouhých staplů je hladká, hezčí, trvanlivější a tolik nechlupatí.

 Výrobce, který použil čistou střižní vlnu, se  tím rád pochlubí a na štítek to napíše (anglicky "pure new wool"). Kvalitu také potvrzuje značka certifikátu Woolmark, kterou jsme zde znali už za socialismu. Podobné logo má označení Woolblend - směsovka s podílem čisté střižní vlny.

Jehněčí vlna ("lambswool") je vlna z prvího stříhání, cca v šesti měsících věku ovce. Je jemnější než vlna z dospělé ovce.

Merino je vlna z ovcí stejnojmenného plemene; nejvíce se toto plemeno chová v Austrálii. Merinová vlna je měkká a jemná a má vynikající tepelně izolační schopnosti, používá se proto mimo jiné k výrobě sportovního oblečení.

Ovčí vlnu lze však ještě dále dělit podle jiných kritérií. Určitě jste někdy slyšeli nebo četli radu "pánské obleky z látky 130 jsou nejlepší". Toto číslo udává,  kolik přaden o délce 560 yardů lze upříst z jedné libry vlny, a tak nepřímo odkazuje na tloušťku vlněného vlasu (staplu); čím vyšší, tím tenčí a jemnější stapl, přičemž 130 je nejvyšší hodnota. Jenže tenkost není všechno, záleží také na délce staplu, na zpracování, povrchové úpravě látky...

Ostatní zvířata

Kašmír je materiál ze srsti kašmírových koz. Je velmi jemný, lehoučký a hřejivý, zpracovává se totiž hustá zimní podsada z jemných chloupků. Existuje mnoho odrůd kašmírových koz. Jednou z nich je pašmínová koza, chovaná na severu Indie, v Pákistánu a Nepálu.

Mohér je velmi jemná vlna z angorských koz. Vlákna na sobě nemají šupinky typické pro jiné druhy vlny (respektive mají, ale nejsou dostatečně vyvinuté), proto mohér neplstnatí. Z mohéru se vyrábějí zpravidla svetry, různé zimní doplňky, ale také plyšová zvířátka nebo vlásky pro panenky, srst angorských koz je totiž přirozeně vlnitá a na pohled i omak připomíná lidské vlasy.

Angora je srst angorských králíků. Chlupy jsou duté, vyplněné vzduchem, angorská vlna je proto lehká a "poletuje". Výrobky s podílem angorské vlny (obvykle se mísí s ovčí vlnou, aby se zvýšila elasticita - angorská vlna není přirozeně pružná) se poznají podle typické chlupaté "svatozáře".

Lama, vikuňa, alpaka - srst lamy vikuni je nejjemnější vlna, jakou můžete mít. Jemnost (průměr) vlasu se měří v mikronech (mikrometrech; 1 mikrometr je tisícina milimetru). Průměrná tloušťka lidského vlasu je cca 80 mikronů, ovčí vlny mezi 15 a 45 (ultrajemným merinem počínaje a kobercovou vlnou konče), podobné jsou i parametry běžné lamí vlny. Průměr vlasu z vikuni je do 10-12 mikronů. Vlna se navíc stříhá jen jednou za tři roky a zvíře je nutné nejprve chytit, protože vikuni žijí převážně divoce. Cena za oblek nebo kabát z vikuní vlny se proto počítá ve stovkách tisíc korun. Podobně jemná, ale dostupnější a výrazně levnější je vlna z alpaky (druh suri).

Velbloud také dává jemnou vlnu, podobnou lamí. Přestože pomocí moderních barviv ji lze úspěšně barvit, nechává se ve svém přirozeném zlatohnědém odstínu nebo se barví na podobné odstíny. Pravý velbloudí kabát je luxusní klasika. Levnějšími alternativami jsou kabáty ze směsovek (velbloud + ovčí vlna).

Máte-li alergii na lanolin, vlna z koz, lam či králíků může být řešením, neboť lanolin neobsahuje.

Vlněná nit pod mikroskopem, zvětšeno 50x. Je vidět, že je upředená ze spousty krátkých vlákének (staplů).

Při 200x zvětšení jsou dobře patrné šupinky na povrchu vlněných vláken.

Vlněné vlákno vedle akrylového (vzorek ze směsového svetru). Povrch akrylového vlákna je hladký.

Angora, 200x zvětšení. Vlákna angorské vlny jsou dutá a vzduch v dutinách slouží jako výborná tepelná izolace. Tenčí vlákénko s povrchem připomínajícím ocelové lanko je pesík, chlup ze svrchní vrstvy srsti.

Srovnání síly lidského vlasu a vlněného vlákna. Lidský vlas také není tak šupinatý, zvlášť je-li zdravý; je tedy méně náchylný k plstnatění.

Jak nakupovat vlněné oděvy

Z předešlého textu je patrné, že opravdu není vlna jako vlna a při nakupování je třeba být extrémně opatrný.

Chcete-li například skutečně kvalitní vlněný kabát, hledejte čistou střižní vlnu (s Woolmarkem), směsovku vlny s kašmírem nebo čistý kašmír. Kabát z takto kvalitního materiálu by měl být i pěkně vypracovaný. Na cedulce se bohužel nedozvíte, z jakého plemene ovce vlna pochází, jak jemné a dlouhé jsou staply, jak byla vlna dále zpracována a jakými úpravami prošla hotová látka - to by vám řekli snad jen v nějakém luxusním obchodě či krejčovství. Orientujte se hmatem a zrakem (je látka na omak jemná nebo hrubá? je hladká, drsná, nejsou vidět nějaká ošoupaná místa?).

Kabáty v řetězcích bývají z recyklované vlny, navíc často ve směsi s polyesterem. Směsovka je méně hřejivá než čistá vlna, když už směs, tak s co nejvyšším podílem vlny (80:20 třeba). Neplaťte za takový kabát zbytečně vysokou cenu, 2000 korun jsou až až, je lepší počkat si, až bude stát 1200. Vždycky ho řádně prohlédněte a vyhněte se kabátům z podezřele tenké látky nebo takovým, které začínají žmolkovat nebo vypadají umolousaně a rozčepýřeně (protože nošením se to rozhodně zlepšovat nebude). Pořídila jsem takhle vcelku slušný směsový kabát v jednom řetězci, ale hned vedle visely kabáty vskutku odporné nekvality. Že není úplně od věci kouknout do second handů snad nemusím připomínat.

Vlněný svetr je hřejivější než akrylový a méně vstřebává pachy. (Mimochodem, vlna hřeje, i když je mokrá.) Je tu však jeden nemilý problém: kousavost. O tom, jak bude svetr příjemný na tělo, rozhodují vlastnosti vlny, z níž byl upleten (druh a plemeno zvířete, jemnost a délka vláken, u směsovek složení směsi). Nekouše kašmír, jemné merino, jemný mohér. Veškeré vlněné svetry, včetně směsových, vřele doporučuji před koupí zkoušet, a to i když se na omak zdají jemné! Zárukou nekousavosti není ani jehněčí vlna. S nošením přímo na tělo ale tak jako tak u jiných materiálů než kašmíru a velmi jemných "frakcí" ostatních vln moc nepočítejte.

Kašmírové tílko (směs kašmíru a modalu v poměru 90:10) bych si klidně koupila bez obav (pomíjím, že je z Topshopu, takže ta pletenina nemusí být nic moc a po prvním praní bych se mohla divit, kam se přesunuly boční švy). Nebála bych se ani jemné merinové pleteniny (na fotce uprostřed). Pletené šaty ze směsi s 10 % mohéru a 40 % vlny bych si ale bez vyzkoušení nekoupila. Na pohled vypadají celkem hebce, ale z fotky nepoznám, jaká vlna byla do směsi použita - klidně může být nekvalitní a šaty budou nepříjemné na nošení. A když mají rolák, tak před tím kousáním nemáte šanci utéct.

Tílko http://www.topshop.com, pánské triko a šaty http://www.asos.com

Péče o vlnu

Vlněné vlákno má jednu typickou vlastnost: za mokra je méně pevné než za sucha. Mokrý vlněný oděv by proto neměl být v pračce ždímán při vysokých otáčkách, v ruce jen jemně mačkáme, nekroutíme. Sušíme nejlépe položený, při pověšení se může vlastní vahou opět poškodit. Vlna špatně snáší horkou vodu (sráží se), měla by se proto prát ve studené nebo mírně vlažné. Vlnu nelze bělit přípravky s obsahem chloru (Savo, Savo Perex), protože by zežloutla; používejte přípravky na bázi peroxidu vodíku.

Pratelnost vlny závisí na tom, jak byl materiál během výroby upravován. Řiďte se údaji na štítku.

P.S.: ten vlas pod mikroskopem je můj. Těším se, co z něj vyčtete.

Zdroj: Módní peklo

Doprava ZDARMA pro Slovensko: od 100€ výše objednávky.